Juliana Jirousová se narodila 17. 9. 1943 ve Staré Říši na Vysočině. Jejím otcem byl akademický malíř Otto Stritzko. Matka Marie, také malířka, byla jednou z dvanácti dětí vydavatele Josefa Floriana ze Staré Říše.

Julianina korespondence vyšla v knize Ahoj můj miláčku (Torst 2015)  


V roce 1961 maturovala na jedenáctileté střední škole v Telči. Po maturitě nevěděla čemu se věnovat. Na vysokou školu jít nemohla, protože pocházela z "nábožensky zatížené rodiny". Necelý rok pracovala v Praze v prodejně nábytku. Na čas se vrátila domů.

V té době začala také malovat. Dříve o tom neuvažovala, bylo jí protivné, že všichni v rodině malovali. Ovlivnily ji byzantské emaily. Nejdřív je kopírovala, později v jejich stylu malovala vlastní náměty. Měsíc pobývala ve Vídni se svým otcem, který vystavoval v galerii Ernsta Fuchse. Tam se seznámila s tvorbou malířů z okruhu Wiener Schule, kteří ji značně ovlivnili.




Juliana s rodiči (Otto a Marie) ve Staré Říši.

V roce 1964 odešla do Havlíčkova Brodu, kde v psychiatrické léčebně nastoupila jako arteterapeutka. Ředitelem byl tehdy Dušan Bílý. Výtvarné práce pacientů byly pro ni důležité, vzpomíná zvláště na fantastické krajiny jedné paní, plné divokých křovin s očima. V 60. letech probíhal experiment českých psychiatrů s LSD, s cílem využít ji v diagnostice. Juliana se s ostatními dobrovolníky experimentu zúčastnila. O drogách říká, že pro ni neměly žádný duchovní přínos, i když některé halucinogenní zkušenosti využila ve svých obrazech.


Vznášedlo, olej na plátně, 1969

V roce 1966 odchází pracovat do Prahy do Bohnic jako sanitární sestra. V nepříjemném prostředí plném donašečů dlouho nevydržela. Na chvíli se zase vrátila domů a malovala. Otec ji podporoval a povzbuzoval. Nikdy si ale od něho nenechala radit, vysvětlil jí pouze zásady míchaní barev. V Jihlavě vystavovala s pobočkou Svazu výtvarných umělců.


V roce 1968 byla přijata jako kandidátka Svazu českých výtvarných umělců a bylo jí přiznáno stipendium. Žila střídavě v Praze a ve Staré Říši a mohla se věnovat malování. Vystavovala v Praze s Evou Lamrovou, výstava ale trvala jen tři dny a byla uzavřena po invazi sovětských vojsk.


Svatba Juliany Stritzkové a Ivana Martina Jirouse (Magora) v roce 1976.

V roce 1972 se seznámila s manažerem Plastic People a básníkem Ivanem Martinem Jirousem. S mnoha dalšími navštěvovala koncerty zakázaných undergroundových skupin. V roce 1976 se za Martina provdala. Svatební oslava se konala v Bojanovicích, kde proběhl také tzv. „Druhý hudební festival druhé kultury“. Oslava byla rozprášena policií a členové skupiny Plastic People pozatýkáni. Soudní proces s nimi vedený se stal jedním z impulsů vzniku Charty 77. Jirous byl uvězněn na 18 měsíců. Po jeho propuštění podepsali oba Chartu 77.


Juliana a Martin na své zahradě ve Staré Říši

Jirous byl zavřen ještě dvakrát, mezitím se v roce 1980 narodila první dcera Františka, o rok později Marta. Juliana žila v té době ve Staré Říši. Martin se vrátil z vězení v roce 1985. O rok později společně koupili starou zemědělskou usedlost v Prostředím Vydří, aby měl Jirous prostor pro své aktivity.

Jirous si celkem odseděl jako politický vězeň přes 8 let. Celé roky si psali v době věznění dopisy. Jejich korespondence, vydaná pod názvem Ahoj můj miláčku (Torst 2015) je svědectvím o hluboké víře, která dokáže překonávat i ty nejtěžší překážky. V 90. letech se manželství začalo rozpadat, nicméně Martin měl ve Staré Říši u Juliany útočiště až do konce svého života a často rodinu navštěvoval. 


Martin a Juliana s dcerami Martou a Františkou. Vzadu básník Andrej Stankovič.

Po dlouhé přestávce, která trvala asi sedm let, začala Juliana z nedostatku času kreslit pastelkami na ruční papír. Až do současné doby kreslí obrázky v duchu imaginativního realismu s náměty převážně náboženskými.


Martin a Juliana na výstavě Libora Krejcara v Telči.

V roce 2001 spolupracovala s keramičkou Marií Lamperovou. Malovala obrazy svatých na syrové hliněné dlaždice, které potom Marie glazovala a vypalovala. Pak byly složeny a adjustovány v kapličkách na panství Jeho Výsosti knížete Karla na Orlíku. V březnu 2005 vystavovala v rakouském městečku Kautzenu.

22. listopadu 2012 proběhla velká výstava Julianiných obrazů v pražské samizdatové knihovně Libri prohibiti. Podařilo se shromáždit i mnoho obrazů z dřívějších let. Kurátorkou výstavy byla Kateřina Volková.

Dlouhá léta žila Juliana ve Staré Říši s dcerou Martou a její rodinou. Ke konci života se odstěhovala za dcerou Františkou do Prostředního Vydří, kde také 25. srpna 2023 zemřela. Pohřbena je v rodinném hrobě ve Staré Říši. 

Juliana je nositelkou osvědčení za odboj a odpor proti komunismu. 

Za poskytnutí fotografií děkujeme nakladatelství Torst. Autorkou poslední fotografie je Johana Pošová.